Nácvik lavinového vyhledávání, Ostružná, 14.1.2012
Zvažuju účast na lavinových zkouškách RHL-E 5.února na Lipně, ale jelikož jsem s Barťou všechny cviky zatím zkoušela bez sněhu, potřebovala jsem vyrazit někam, kde je hlubový sníh. A tak vznikl nápad vyrazit do Ostružné, kde sněhu je teď 70cm a podle internetu ještě prachového. Prostě ideální! Chtěla jsem tak prověřit Barťovu ochotu prohledávat plochu velikosti fotbalového hřiště ve sněhu, ve kterém pohyb je výrazně náročnější. Taky jsem potřebovala vyzkoušet, jak budou na Barťu působit sněžnice, které bych měla u některých cviků na nohách.
V Ostružné se sešel: Barťa se mnou, Berry s Pájou, Ferda s Lenkou Kuchtovou, Dorka s Lenkou Vaníčkovou a figurant a fotograf v jedné osobě Franta. Skvělá sestava! Vykopali jsme tři záhraby a začali jsme jednoduchými nástřeláčky. Pak se ukryl figurant do druhého záhrabu a překryl se jen bílým prostěradlem. Potřetí jsme obtížnost ještě zvýšili a do třetího úkrytu jsem zasypala Lenku Vaníčkovou až po prsa sněhem a zbytek si zakryla zase oním bílým prostěradlem, aby ji nebylo vidět a hafani nehledali očima, ale aby používali nos. S takto ukrytým figurantem měl problém jen Berry, nevěděl si s tím rady, takže třikrát přes Lenku přešel a nějakou chvíli to trvalo, než ji pak vyštěkal. Barťa i Ferda označili takto zasypanou Lenku naprosto bez problému. Na závěr jsme dali s Barťou poslední vyhledání, kde jsem už s Barťou nevcházela do prostoru, ale z místa jsem ho postupně vysílala do směrů a až úplně na závěr na hraně prohledávaného prostoru, a tentokrát i po větru, byla ukrytá Lenka. Taky mu to šlo skvěle a jsem na něj moc pyšná!
Výzbroj pro další nácvik už příště zredukujeme. Tentokrát jsme táhli úplně všichni spacák, karimatku, prostěradlo, lopatu a nakonec jsme používali jen jeden spacák a jedno prostěradlo. Jen lopat se využilo víc. Příště se domluvíme, kdo co vezme a pojedeme výrazněji po lehku :-)
Celý nácvik jsme završili skvělými borůvkovými knedlíky v Petříkově. Mňam, mňam!
Jediným mínus na celé akci byla zpáteční cesta vlakem, kdy do třech vagonů se potřebovalo vejít z Ramzové asi milión nadšených běžkařů a nás, takže jsme se vlezli jen tak, že jsme cestovali 1. třídou. Zpočátku v uličce, ale od Hanušovic i v kupé. Barťovi se nejvíc líbilo ležet na koberečku, který mají kupé první třídy a já jsem se také vezla poprvé v měkké široké sedačce. Nebo-li: konec dobrý - všechno dobré!