Výcvik ZBKOLK ve Vítkovicích, 3.3.2012
Výcvik zajistili Naďa Kramolišová a Milošem Kučerou v areálu Vítkovických železáren. Už dopředu jsme byli všichni upozorňováni, že prostory jsou to opravdovsky sutinové, že se tam často hafani zraní. Vybavila jsem tedy oba naše hafany jedněmi botičkami s tím, že je holt budu pořád přezouvat z jednoho psa na druhého. A k tomu jsem sháněla nějaké nejlépe kožené chrániče tlapek od kotníků po kolena - něco takového, co používají lučištníci na předloktí, aby se chránili před tětivou. Kůži jsem nakonec nesehnala. Koupila jsem tedy alespoň jelenici na benzínce a přikoupila samofixační obinadlo, aby byla jelenice čím přichytit na nožky, no a přidala do báglu výstroj pro sebe a jelo se.
V železárnách jsme projeli na kraj obrovského areálu do části, kde byla spousta všelijakých původních technologických polorozbořených až zbořených objektů. Na úvod jsme si je prošli bez psů, abychom věděli, do čeho jdeme. Byla tu místa pohodová až po silně adrenalinová. V těchto objektech cvičí i hasiči zásahy v hořících objektech, cvičil tu USAR tým, dělají se tu i atesty.
Rozdělili jsme se na dvě skupiny a šlo se cvičit. K mému uklidnění byly vybrány prostory k prohledání bez nějakých nebezpečných nástrah v podobě hlubokých děr, extra škaredých střepů, trčících drátů apod. Botičky jsem tedy obula jen Barťovi, Berrušce jsem je ani nedávala a ochrany z jelenice jsme taky nepoužili. Úkryty pro první a druhé vyhledání byly podúrovňové, první téměř celý zakrytý, druhý zakrytý úplně. Třetí úkryt byl otevřený v úrovni terénu. Barťa byl u prvního vyhledání ne moc přesvědčivý. Berruš to napoprvé neoznačil, chvíli mu trvalo, než se znovu na místě úkrytu začuchal a rozštěkal. Druhý zakrytý úkryt označil Barťa moc pěkně. Zato Berruš to nešlo. Musela jsem ho tam postupně dotlačit a úkryt pootevřít a pak ještě víc odhalit figuranta. A i tak to bylo špatné. Třetího figuranta už kluci vyštěkali hezky :-)
Následovalo poslední vyhledání - šlo se na dva figuranty. Jeden figurant byl zalezlý v takové díře pod úrovní terénu, druhý byl zastrčený v haldě betonu, desek a všeho možného. První figurant byl pro oba kluky v pohodě, ale pak po nás chtěli, ať se vrátím na okraj prohledávané plochy a pošlu Barta najít druhého figuranta. Tak to dobré nebylo. Barťa moc nechápal, proč ho posílám zase hledat, když mi figuranta právě označil a začal zase štěkat, poskakovat přede mnou a nechtěl jít do prostoru sám hledat. Musela jsem toho již nalezeného figuranta nechat odejít, no a Barťu dostrkat k druhého figurantovi. To se nemělo stát! Budu se muset s Barťou zase vrátit a vybudovat znovu důvěru.
S Berruš už jsem to udělala tak, že po označení prvního figuranta jsem poslala figuranta pryč a pak jsme teprve šli hledat druhého. Ten druhý figurant byl obtížný navíc tím, že byl k němu zamezený přístup a psi ho sice tak trochu možná viděli, ale chtěli se k němu dostat blíž a to jim nešlo. Ale označili ho :-)
Barťovi tedy budu muset vrátit důvěru a u Berruš musíme zapracovat hodně na označování tak, aby neodbíhal. Máme co dělat!
Na závěr přišla třešnička na dortu: Lenka Helemiková nás vyfotila na krásné sutině s parádním pozadím. Vznikly z toho nádherné fotky hodné zarámování a pověšení na zeď. Leni, díky!